Člověk, který je ve vztahu se znaky narcistického syndromu, bude také v traumatické vazbě na svého manipulátora. Abychom prohlédli podstatu narcistické hry, bude potřeba si doplnit vzdělání.

Nově nabyté informace budete porovnávat se svým příběhem. Jedná se o proces zrání a dozrávání. Vždy v souvislosti s hloubkou vlastního aktuálního nastavení dojdete k další nové odpovědi. Den po dni vám bude docházet spousta souvislostí. Podstatou je se nelitovat a nevyčítat si dlouhodobě, co by bylo, kdyby. 

Přeji vám, abyste našli dostatek odvahy k neodkládání a nepřijímání jakékoliv sebedestrukce v zájmu obětování se pro blaho druhého. To, co se mělo stát, se stalo. Čímž neříkám, zapomeňte na svou minulost. Naopak se pokuste ji pochopit a nechat ji volně plynout. Vytěsňování minulosti a uzavírání se do sebe povede k tomu, že budete svou nepochopenou minulost stále opakovat.

Je vhodné se pokusit o dořešení a vyléčení všech našich emočních zranění. Většinou to bývá úzkost, za kterou skrýváme oddalování odpovědnosti a neustálé navracení se do bludných kruhů. A následně to bývá věčný strach z toho, že budeme jednat společensky nepřijatelným nebo nepříjemným způsobem. Přirozeností lidského bytí je se stále učit a poznávat, vstávat a padat. Zkoušíme to znovu a znovu, vedeni mnoha vlivy našeho mikro bytí, ale i makro dění.

Vycházím z předpokladu, že skutečně diagnostikovaných osob s narcistickou poruchou osobnosti je přibližně 0,1 % populace. Přičemž se jedná o minimální přiznané procento, protože málokterý člověk s narcistickým projevem chování si svůj handicap připustí. Takový člověk o zahájení léčby pro své přesvědčení ani neuvažuje, natož aby jí podstoupil. Toho, kdo se narcisticky projevuje, můžeme označit za člověka, který trpí narcistickým syndromem. Z těchto popsaných důvodů se domnívám, že se může jednat až o 20 % populace, která trpí primárním narcistickým syndromem v komorbiditě s řadou dalších symptomů duševních onemocnění.

Nad touto úvahou často přemýšlím. Předpokládejme, že se v populaci vyskytuje 20procentní zastoupení narcistického syndromu, který evolučně prosperuje. Globálně se zvyšuje počet obyvatel, kteří se přizpůsobují stávajícímu systému. Čímž by se mohl v dohledné době poměr manipulativního narcistického syndromu dostat až k 80 % z celkového počtu aktivní populace. Prakticky se děje to, že s narcistickým syndromem ve spoluzávislosti žijeme všichni. Proto přichází čas si uvědomit, že emoční inteligence, která zahrnuje mimo jiné také empatii, bude prožívat intenzivní reformu. Otázkou zůstává, co bude dál? Již dnes je Freudovo pojetí osobnosti "mít charakter" skutečnou vzácností.

Obecně platnou definicí dnešní doby je manipulace na každém rohu. Vždycky byla a bude. S čím se však v žádném případě nelze smířit, je, když manipulace ve vztazích bolí a ubližuje. Když ničí a likviduje. Když generacemi se předává a zdokonaluje. Zůstává nám však naděje, že jednoho dne bude odhalena a vyléčena! Anebo se mýlím?

Hledání smysluplnosti snižuje důvěryhodnost a zesiluje zmatek. Vyvstane mnoho otázek začínajících na "proč". Chaos bolestivých zkušeností překrývá slast krátkodobých blažeností do tempa jako na houpačce a je na čase se stabilizovat. Měli byste si dopřát dostatek prostoru k poznání sami sebe a své životní role. Bolestným se jeví poznání, že naše nekonečné omlouvání je jen marnou snahou, která se obrací proti nám. Čímž je odkrývána krutá realita neznalosti sebe samých. Nic už nebude takové, jako dřív.

Zcela jistě znáte význam slov "red flag", "loveboombing", "hoower", "gaslighting" (červená vlajka, bombové útoky z lásky, hučení, plynové osvětlení) a jiné. Zažili jste i to, jak probíhá namotávání nového zdroje anebo chůze po špičkách (po jehlách). Věřte mi, že tyto zkušenosti vás budou doprovázet jako blikající varovné kontrolky, a očekávejte, že do budoucna k nim budete vysoce vnímaví. Je pravděpodobné, že zvýšíte své nároky a budete vyžadovat od svého nového partnera zcela odlišné hodnoty než dříve.

Jádro manipulace a šikany je ve zneužívání. Zkuste vyslovit "byla jsem manipulována"? A jak vám bude znít "byla jsem šikanována"? Jako kdyby slovo manipulována nevyznívalo s dostatečnou dávkou soucitu a pozornosti. Být šikanována je více, anebo méně ubližující stav v porovnání s manipulací? Je šikana větším týráním než manipulace anebo naopak? Jaký je v tom rozdíl?

Měli bychom myslet na to, že hranice mezi škádlením a šikanováním je velmi tenká. V šikaně existuje nepoměr sil, kdy se oběť neumí anebo nemůže z různých příčin bránit. 

Šikana může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů, například omezování osobní svobody, vydírání, vzbuzení důvodné obavy, loupež, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, znásilnění či pohlavní zneužívání. Šikana jde často ruku v ruce s manipulací. 

Manipulace je přesvědčovací technika, kdy se člověk snaží druhého dostat do pozice, která mu vyhovuje. Manipulace většinou znamená, že někoho nutíte dělat něco proti jeho vůli. Tedy nejdříve je manipulace a následuje šikana. 

A ani sebelepší správný účel v důsledku pozitivní manipulace není přínosem, pokud jde proti vůli druhého. Je nutné být maximálně pozorní a odpovědní, zlu musíme bránit, ať se jmenuje tak, nebo onak. Rozhodující je poznat závažnost problému a najít jak odvahu, tak moudrost a dostatek informací k jeho řešení. 

Čas je neúprosný a každému přijde den, kdy se bude muset poprat se svým celoživotním dílem. Každý z nás bude konfrontován s pravdivou čistotou toho, co si vybral. Dlouhodobá přítomnost vnitřního napětí a disharmonie organismus poškozuje. Negativní emoce trvající delší dobu mohou vést k vyčerpání energetických zásob a k oslabení odolnosti těla vůči chorobám.

Manipulativní a zneužívající toxický vztah vždycky doprovází traumatická vazba přeživšího na patologickém ex-partnerovi. Jde o velmi nezdravé pouto, které bývá ve většině případů velkou překážkou. Přeživší se chová nezdravě loajálně a submisivně k patologickému partnerovi, a to i po ukončení vztahu. Po rozchodu existuje extrémní citová závislost na bývalém toxickém ex-partnerovi. Průvodními příznaky je emoční abstinence. Za citovou abstinencí stojí mimo jiných také biochemická nerovnováha. Přeživší vstupuje do budoucích vztahů s nezdravými vzorci, které jsou důsledkem traumatických zkušeností. Předsudky je potřeba uzdravit a vyléčit. Pokud se tak nestane, bolestivé zkušenosti se budou s největší pravděpodobností opakovat jako ve smyčce.

Psychoneuroimunologové izolovali mnoho chemických látek, které produkuje lidský mozek pod vlivem emocí.

Už i malý hormonální výkyv může během krátkého času natropit vážné následky. Hladina hormonů nezůstává neměnná během celého života. Stejně tak, jako dochází k obměnám nervových buněk, dochází k vývoji a ke změnám, které hladinu narušují zcela přirozeně. Nejčastěji je nerovnováha způsobená problémy se štítnou žlázou, dlouhodobým stresem, přejídáním se nebo hladověním a mnoho jiných včetně stárnutí.

Nerovnováha z nás může udělat nesnesitelné společníky nebo příliš motivované osoby. Obojí škodí nejen nám, ale i lidem v našem okolí, kteří s námi nedovedou vydržet. Pokud se vám do 3 měsíců nepovede zlepšit nebo odstranit negativní projevy hormonální nerovnováhy, určitě vyhledejte odbornou pomoc a lékařské vyšetření.

To, zda trpíte hormonální nerovnováhou, dokáže přesně zjistit pouze lékař (gynekolog, sexuolog, endokrinolog). Domácí testy pro měření hladiny hormonů bývají nepřesné. Lékař určí konkrétní chybějící hormony, a následně bude zkoumat příčiny jejich nedostatku. Pokud zjistí, že za nerovnováhou stojí nemoc, bude se snažit tuto konkrétní nemoc léčit (i ve spolupráci s jinými obory lékařství).

Jak se buduje citové pouto a traumatická vazba?

Nejdříve je nutné pochopit, kdo a co za tímto stavem stojí. Neboť traumatické vazbě vždy předchází citové (emoční) pouto. Předpokládejme, že za každým emočním poutem stojí specifická vztahová vazba mezi dvěma partnery. Deformace ve vztahové vazbě se projevují i v citovém poutu. Ačkoliv by s ukončením vztahové vazby mělo dojít k ukončení citového pouta, nestane se tak, protože byla vytvořená silná stimulace návyků, které se projevují jako citová a emoční abstinence s projevem do traumatické vazby.

Ve vztahové vazbě s citovým poutem je naše anatomické tělo na hormonální nerovnováhu trénované a přivyklé. Zejména pokud stabilně a důsledně posilujeme určitou část našeho endokrinního systému. Specifická hormonální aktivita, která je podmíněná závislostí na vnější podněty, spoluvytváří citovou a emoční závislost s preferovaným projevem.

Například amygdala je jednou z nejstarších částí našeho mozku. Je centrem strachu, úzkosti nebo vzteku. Velmi blízce kooperuje s koncovým mozkem a s limbickým systémem. Gangliemi je propojena s centry vzruchu v mozkovém kmeni. Do krve uvolňuje adrenalin, kortizol a peptidy.

Pokud bude limbický systém (amygdala aj.) naučen na specifický stimul (např. pravidelnost v dodávkách citů, intimity, sexu, potravy, tepla, vody atd.), bude kontinuálně vytvářet hormonální vyváženost, na kterou si přivyknou nejen mozek, ale i náš endokrinní systém. Běžný standard, na který jsme si navykli a očekáváme jejich dodávky ve zvyklosti. Nic jiného než vztahová vazba a citové pouto, které nám postupně vytváří různě silné emoční závislosti.

Jakmile pomine stimul, kterým vyvoláváme pravidelné používání a posilování dříve vybudovaných neuro spojení, dojde k oslabení silnějších anatomických jednotek neuro systému a částí mozku. A tady se nejčastěji objevuje traumatická vazba.

Přičemž změny a nepravidelné výkyvy povedou k abstinenčním příznakům v důsledku snižování nároku na hormonální požadavek. Čím delší bude prodleva nebo výpadek stimulu, tím více se celý anatomický systém bude domáhat obnovy přísunu. Jedná se o srovnatelnou abstinenci a závislost, jako u návykových látek.

Pozn. prosím o laskavé prominutí laické interpretace.

Nejčastěji se bude jednat o oslabení nebo posílení produkce endorfinu a adrenalinu za podpory čtyř kamarádů - dopaminu, serotoninu, oxytocinu a melatoninu.

Endorfin je molekula – chemická látka a opioidní neurotransmiter, který ovlivňuje naše chování pozitivním směrem a který vylučuje mozková hypofýza(podvěsek mozkový) a hypotalamus. Díky endorfinu všichni získáváme jakousi "odměnu" po zátěži. To samé platí pro úzkost, která je vlastně kombinací neopodstatněného strachu a stresu. Během úzkosti obvykle nedokážeme pojmenovat to, čeho se bojíme, ale straší nás právě ta nejistota, že se může něco špatného stát. Vyplavený endorfin má za úkol dostat nás zpátky do psychické pohody. 

Dopamin je neuropřenašeč, jehož přirozená tvorba je nezbytná pro motivaci k výkonům. Dopaminergní neurony jsou v několika oblastech mozku. Dopamin funguje také jako neurohormon, a je vytvářen v hypotalamu. Označuje se jako prolaktin inhibující hormon (PIH), v malém množství ho tvoří také dřeň nadledvin a ledviny. Pravděpodobně nejznámější funkci plní dopamin v mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku přes nucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a "odměn". Způsobuje vznik příjemných pocitů v reakci na různé události či aktivity. Pozvolný úbytek neuro buněk v důsledku biologického stárnutí snižuje produkci dopaminu a způsobuje typické parkinsonské projevy. Nadbytek či úbytek dopaminu se může pravděpodobně podílet na vzniku schizofrenie nebo deprese. Díky dopaminu máme motivací dělat věci znovu a znovu.

Serotonin je přezdíván hormonem štěstí. Serotonin působí jako neurotransmiter, tedy přenašeč vzruchů v nervové tkáni. Jeho působení na lidský organismus ovlivňuje lidské emoce a náladu, paměť, spánek, bolesti hlavy, ale i bolest obecně, žilní systém, gastrointestinální systém, chuť k jídlu, i vliv na imunitu organismu. Princip působení serotoninu se odráží v mnoha léčivech na tlumení depresí a změny nálad. Největší množství serotoninu se nachází v trávicí soustavě, kde ovlivňuje řadu biologických procesů, a to včetně trávení, chuti k jídlu nebo metabolismu. Serotonin také souvisí i s cyklem spánku, bděním a příjmem potravy, jelikož ovlivňuje receptory chuti. Mnoho lidí při snížené hladině serotoninu pociťuje ve zvýšené míře bolest, stres, depresi a úzkost. Nedostatek spánku naopak narušuje produkci hormonů a může být příčinou snížení množství serotoninu.

Vzpomínám si na dotaz své známé, když si našla o 20 let staršího milence. "Není to hodně velký věkový rozdíl?" Odpověděla jsem jí, že věkový rozdíl nebude problémem, dokud si starší muž bude zvyšovat svůj dopamin a ona bude mít dostatek svého serotoninu.

Melatonin je přezdíván jako hormon spánku. Taková noční forma serotoninu. Produkuje ho epifýza (šišinka mozková). Schopnost tvorby melatoninu se postupem věku snižuje. Což může vysvětlovat, proč starší lidé častěji trpí nespavostí. Nedostatek spánku se pojí se spánkovou deprivací, která má negativní dopady na pozornost. Člověk, který nespí, má tendenci jíst nezdravé, ale energeticky hodně bohaté potraviny, které mají za cíl dohnat deficit.

Melatonin není drogou, která člověka uspí, ale spíš signálem, který tělu ukazuje optimální čas ke spánku. Existují důkazy, že stres narušuje normální aktivitu a konsolidaci paměti. Tento proces vede ke vzpomínkám, které jsou uloženy bez kontextového nebo časoprostorového rámce. Tato zjištění zdůrazňují specifickou roli melatoninu v mechanismech vědomí, paměti a stresu.

Pobyt na slunci je pro tělo velmi důležitý a pomáhá vyplavovat také melatonin a serotonin, který navozuje dobrý pocit a dodává psychickou energii.

Oxytocin je přezdíván jako hormon lásky a důvěry, někdy jako mazlící. Mezi jeho účinky patří zvýšení vazby, štědrosti, důvěry, loajality a sexuálního vzrušení. Je přítomen a důležitý jak u mužů, tak u žen. Je produkován v hypotalamu, kterému se často říká "řídicí centrum", a je uvolňován hypofýzou (podvěskem mozkovým). Oxytocin se uvolňuje v reakci na pozitivní sociální vazby a stresové podmínky. Bylo zjištěno, že jeho hladina je vyšší, když je někdo ve stresu, například když je vystaven sociální izolaci nebo když je v nešťastném vztahu.

(Mimo jiného i toto je typické pro traumatickou vazbu, kdy máme zvýšený požadavek na Dopamin – vysoká motivace, ale žádný výkon = něco chci, ale nemám to, zvyšuje se uvolňování Oxytocinu – chybí mi intimita. Nezdravě málo jím/přejídám se = zvyšuji Serotonin a špatně spím = snižuji Melatonin aj.) Traumatická vazba je vždy o hormonální nerovnováze.

Oxytocin je také podobný endorfinům (opiátovým chemickým látkám), protože ho uvolňujeme více, abychom se uklidnili v reakci na zdroje bolesti a stresu. Zvýšená hladina oxytocinu může potenciálně zvýšit také pocity štědrosti, odpuštění, důvěryhodnosti, radosti a bezpečí. Prosazuje prosociální chování, vytváření vazeb a dokonce i věrnost tím, že odměňuje ty, kteří udržují dobré vztahy, pozitivními, klidnými pocity pohody. Tento hormon také funguje na základě "pozitivní zpětné vazby". Vyvolává v nás touhu po socializaci, což dále zvyšuje jeho produkci a nadále nás nutí vyhledávat vztahy s ostatními.

Tito 4 kamarádi jsou neustále v disharmonii a jsou vystavováni neustálému tlaku v nepravidelných intervalech a dávkách (anatomická část mozku, která je neustále posilována, je laicky řečeno větší, než by měla být na úkor jiné části mozku, která je naopak zanedbávána). Taktovku drží adrenalin, noradrenalin a endorfin. 

Traumatické pouto je souhrnem zvyků a návyků, na které jste si vytvořili závislost. A když se něčeho nedostává, dorazí abstinenční příznaky. Nyní jsme konfrontováni s nezvyklým stavem a nepochopitelně vyhledáváme to, co nám ubližovalo. Protože jsme sebe tak dobře a nepravidelně posilovali v hormonální nerovnováze. Nadějí je začít hledat nové cesty, které původní hormonální výkyvy nahradí a stabilizují (vrátí do zdravého stavu a funkce).

Mnozí tuto překážku nemohou překonat z nejrůznějších objektivních/subjektivních důvodů. Jiní přeživší ještě dlouho po formálním ukončení vztahu tuto překážku zdolávají (objevuje se stockholmský syndrom, co váže týrané manželky k manželům, týrané manžely k manželkám či týrané děti k jejich matkám a otcům). 

Jakékoliv nezpracované trauma, dlouhodobě dávkovaný stres a posttraumatická deprese se propisují do somatických potíží. Nejčastěji se jedná o plicní, střevní anebo autoimunitní onemocnění s dlouhodobě negativním vývojem do víc než kritického zdravotního stavu.

Odpoutávání se od citového a emočního teroru způsobuje vnitřní tlak na sebeobviňování, stud, strach, lítost, nepřátelství a další sebedestruktivní stavy. Nyní bych chtěla požádat všechny, kteří jsou ve vztahu s narcistickým nebo toxickým projevem, abyste co nejdříve nabyli dostatek svého odhodlání a vyhledali profesionální odbornou pomoc.

Věnujte pozornost stavům, kdy se cítíte chronicky unavení z napěchované prázdnoty, kde převažuje úzkost, smutek, vina, hanba nebo hněv. Jste-li zahlceni myšlenkami na cokoliv a o čemkoliv co je fragmentem opakujících se vzpomínek a obrazů sebedestrukce včetně negativních myšlenek o sobě. Mohou se objevit problémy se spánkem, noční můry a neobvyklé tělesné pocity (včetně hyperaktivity).

Může se objevit impulzivita, přecitlivělost až sebelítost, neuváženost a tendence k agresivitě, protože mozek nespolupracuje s chováním.

Neintegrovaný psychologický obsah může podněcovat ke kompulzivnímu chování a závislostem. V obraně proti přetížení jsou připraveny psychologické obranné mechanismy, kterými jsou frustrace, stud a strach. Bývá narušena činnosti vyšších mentálních funkcí, kdy se prohlubují krátkodobé výkyvy. To vede svou intenzitou ke skutečnému duševnímu onemocnění. A pokud strádá duše, chřadne tělo.

* * * * * * * * * *

Vyzkoušejte dopaminový detox.

Dopaminový detox zahrnuje přestávku od aktivit, které poskytují okamžité uspokojení a vysokou úroveň uvolňování dopaminu, jako jsou sociální média, videohry, nezdravé jídlo a další návykové chování. Liší se v závislosti na individuálních preferencích a cílech. Níže je několik kroků, které můžete podniknout k implementaci dopaminové detoxikace:

• Identifikujte své spouštěče: Uvědomte si aktivity nebo návyky, které vám dávají okamžitý příval dopaminu a přispívají k nadměrné stimulaci nebo závislosti. To může zahrnovat sociální média, hry, nadměrné rychlé občerstvení nebo jiné návyky.
• Naplánujte si detox: Rozhodněte se o délce a intenzitě detoxu. Někteří lidé se rozhodnou pro celodenní detox, zatímco jiní si zvolí delší období. Určete aktivity, kterým se během této doby vyhnete.
• Minimalizujte digitální rozptýlení: Odpojte se od sociálních médií, vypněte oznámení a omezte čas strávený u obrazovky. Zvažte použití aplikací nebo rozšíření prohlížeče, které pomáhají blokovat rušivé webové stránky nebo nastavovat časové limity pro konkrétní aktivity.
• Zapojte se do fyzických aktivit: Zaměřte se na cvičení, která podporují pohodu, jako je chůze, běh, jóga nebo meditace. Fyzické aktivity mohou pomoci zvýšit endorfiny, které jsou přirozenými zlepšovači nálady.
• Vyhledávejte smysluplné a offline interakce: Trávit čas s přáteli, rodinou nebo se zapojit do osobních konverzací. Budujte spojení a vztahy, které se nespoléhají pouze na digitální komunikaci.
• Prozkoumejte nové koníčky nebo zájmy: Najděte aktivity, které vás vyzývají a zapojují pozitivním způsobem, jako je čtení, malování, hraní na hudební nástroj nebo učení se něčemu novému.
• Procvičujte všímavost a sebereflexi: Udělejte si čas na přemýšlení o svých návycích, emocích a cílech. Procvičujte všímavost nebo meditaci, abyste kultivovali sebeuvědomění a snížili stres.
• Udržujte zdravý životní styl: Zaměřte se na správnou výživu, pravidelné spánkové vzorce a hydrataci. Péče o vaše fyzické zdraví může přispět k celkové pohodě.

Nezapomeňte, že dopaminový detox je osobní volbou a je důležité najít rovnováhu, která pro vás funguje. Postupně znovu zavádějte aktivity po detoxikaci, abyste zajistili udržitelné návyky a zdravější vztah s aktivitami vyvolávajícími dopamin. Pokud máte konkrétní obavy nebo dotazy, je vždy dobré poradit se se svým lékařem.

několik tipů a cvičení pro proces hojení ... stáhněte si e-book ZDARMA 

k dispozici od 15.7.2023